Jdi na obsah Jdi na menu
 


ŠTĚPÁNEK A BAŤA

 
 
V době založení firmy „Antonín Baťa, výroba obuvi ve Zlíně“ v roce 1894, převažovala v rakousko-uherském obuvnickém průmyslu většinou domácká výroba. Tovární výroba obuvi se soustřeďovala jen do málo oblastí (Třebíč, Brno, Jihlava, Prostějov a Kroměříž) a velkých obuvnických továren nebylo mnoho. Cílem mladých podnikatelů bylo pracovat po „továrnicku“, proto zavedli pevnou pracovní dobu a týdenní vyplácení dělníků. I když oba pracovali v dílně svého otce Antonína Bati v Uherském Hradišti, neměli mnoho zkušeností se zcela samostatným podnikáním. Proto se záhy dostali do problémů.
Závod založili všichni tři sourozenci Anna, Antonín a Tomáš. Antonín byl majitel a měl zásadní slovo pro rozvoj podniku. Tomáš byl oficiálně tovaryšem a Anna se bratrům starala o domácnost až do své svatby s Jindřichem Schielblem v roce 1898. Tomáš se již od počátku podnikání věnoval zejména obchodu a výroba obuvi na dílně byla doménou staršího Antonína. Antonín měl také na starost rozdělování práce pro domácké obuvníky, kteří pracovali pro jejich závod. Po odchodu Antonína Bati na vojenskou službu, celé břemeno vedení podniku zůstalo na Tomáši Baťovi. Během první krize mladého závodu přicházel na výpomoc do podniku nadučitel Cyril Babička, který pro mladé podnikatele udělal první uzávěrku, propočítal kalkulace jednotlivých výrobků a upozornil na chyby, jichž se při podnikání dopouštěli. Byl prvním účetní firmy Baťa, korespondentem a učitelem mladých podnikatelů. Na jeho doporučení byl do firmy přijat první stálý účetní pan Sedláček. Po necelém roce se vzdal své spolupráce s mladými podnikateli a zároveň jim místo sebe doporučil svého nastávajícího zetě učitele Františka Štěpánka.
Štěpánkův vstup do podniku v roce 1895 měl pro firmu velký význam, neboť byl studovaný a uměl německy, francouzsky a anglicky, ovládal účetnictví, matematiku a navíc byl výborným organizátorem. Hned po vstupu do továrny Štěpánek provedl a prohloubil kalkulace, když podrobně rozpočítal kalkulaci podomácku vyráběné obuvi (kolik má být v botě hřebíčků, jaké lepidlo použít do určitých částí bot atd.) Za něj se také začalo velmi šetřit s materiálem. V dílnách zavedl mnoho racionalizačních metod jako např. omezení volného pohybu dělníků v dílnách, určil pravidelné přestávky na jídlo. Podporoval Tomáše Baťu v jeho snaze o mechanizaci dílen. Řídil také nákup i prodej. Vzhledem k jeho jazykovým znalostem hledal a nakupoval vždy nejvýhodnější suroviny z Francie či Anglie, protože měl obchodní talent, vždy vyjednal ty nejvýhodnější podmínky. Tomáš Baťa se mu do toho nikdy nemíchal, neboť věděl, že to Štěpánek dělá dobře.
Také kancelářské práce byly doménou Františka Štěpánka. V období jeho působení v závodě došlo k růstu továrny, což znamenalo vznik nových úřednických míst zejména účetních a saldokontistů. Firma měla obchodního cestujícího Morice Lehra. Příjem surovin a sklad vedl Antonín Baťa, který měl také dispoziční právo a denní pokladnu.
V červnu roku 1900 se celá firma přestěhovala z náměstí do nově postavené budovy u zlínského nádraží. Dne 1. srpna 1900 se firma změnila na veřejnou společnost „T.&A. Baťa, výroba plátěné a houněné obuvi ve Zlíně“. Veřejní společníci byli Tomáš a Antonín Baťovi a každý z nich mohl firmu veřejně zastupovat. Oba bratři však měli dohodu o dělbě zisku v poměru: Tomáš 55% a Antonín 45%. František Štěpánek však neměl v závodě žádný podíl, proto mu Antonín Baťa nechal připsat polovinu svého podílu tj. 22,5%. Nejužší vedení firmy se pravidelně scházelo v přijímacím pokoji bytu Tomáše Bati a tvořili jej Tomáš a Antonín Baťovi, František Štěpánek, skladník Oksner a také nikdy nesměla chybět Marie Babičková - výplatní závodu, švagrová Františka Štěpánka.Vedení podniku směřovalo kolem roku 1904 k vytvoření silného rodinného podniku, neboť Tomáš Baťa vážně uvažoval o svatbě s Marií Babičkovou. Významné místo v továrně měla také nevlastní sestra obou bratrů Josefka Klausová, která byla od roku 1898 jejich domácí hospodyní. Pomáhala dělníkům, vracela zpět zaměstnance propuštěné v hněvu Tomášem (např. strojník Moser), byla důvěrníkem vedoucích závodů a pomáhala jim v prosazování změn ve výrobě. Naopak Tomášovi pomáhala informacemi při jeho rozhodování o obsazování vedoucích míst
Tomáš a Antonín Baťovi byli majiteli svého závodu. František Štěpánek si však získal po Tomáši Baťovi fakticky druhé nejvlivnější místo v podniku. Účetním firmy byl Kotzmann. Podnik se již dělil na jednotlivé dílny a sklady. Antonín Baťa měl na starosti výrobní dílny, hlavně zpracování vrchů. Sekací dílnu vedl mistr Zapletal a spodkovou Oksner, po odjezdu Oksnera do USA jej nahradil Alois Baťa, bratranec majitelů. Vedoucím strojírny byl Lízal.
Podnik byl v polovině prvního desetiletí 20. století stabilní, měl schopné vedoucí a neustále se rozvíjel, proto se Tomáš Baťa rozhodl, že podnikne cestu do USA. Chtěl poznat stav organizace, racionalizace výroby a techniky v tamějších závodech. V prosinci roku 1904 se třemi svými zaměstnanci odejel do Lynnu. Byl však v neustálém písemném styku s Františkem Štěpánkem, který jej pravidelně informoval o dění v továrně. Naopak Tomáš Baťa v dopisech Štěpánkovi popisoval své nové poznatky a žádal, aby je Štěpánek používal v závodě. Z USA se vrátil na podzim roku 1905 a hned začaly racionalizace podle amerického vzoru. Zejména se reorganizovaly dílny v duchu počátečního vlivu taylorismu, tak jak jej na své kůži mohl poznat Tomáš Baťa. Dále se započalo s dělením jednotlivých operací na menší úkony. Výsledkem bylo postupné zvyšování výkonu dělníků, což se někdy nesetkávalo s kladným přijetím. Přesto vždy Tomáš Baťa prosadil své názory. Odpor některých dělníků pak dokonce vedl v září 1906 ke stávce v továrně. Vedení ji nakonec vyřešilo tím, že stávkující dělníky propustilo a zapsalo je na černou listinu. Nahradili je zcela nezapracovaní dělníci z vesnic v okolí Zlína. Vedení pozvalo do firmy i obuvnické odborníky z třebíčska Jambora, Vidláka Stávka a následné období zapracovávání nových dělníků vyzkoušely kvality řídících schopností managementu firmy.
Právě v těchto pro podnik zlomových letech začaly na jaře roku 1907 mezi Tomášem Baťou a Františkem Štěpánkem první neshody, které nakonec vyvrcholily rozchodem Tomáše Bati s Marií Babičkovou a odchodem Štěpánka z firmy ke dni 7. srpna 1907 Tímto aktem byla ukončena více jak desetiletá spolupráce Tomáše Bati a Františka Štěpánka. Spolu se Štěpánkem odešli ze závodu i zkušení úředníci, kteří mu pomohli v zakládání samostatné továrny s manažerským systémem, který byl vytvořen u firmy Baťa. Z obou se tak stali konkurenti.