Jdi na obsah Jdi na menu
 


Cyril Babička o firmě Baťa

V r.1881 odstěhoval se ze Zlína obuvník A. Baťa do Uh. Hradiště, kde si zařídil výrobu valašsk. papučí, dařilo se mu tam dobře. Ovdověv, oženil se tam po druhé. Děti z I. manželství: Anna 20letá, Antonín 19letý a Tomáš 17letý vyzdvihli si dědictví po své matce po 200 zl.r.č., celkem 600 zl. r.č. a vrátili se do Zlína, tu začali rovněž s výrobou papučí v r. 1891. Ač jsouce pořádní, pracovali pilně, šlo to s tak malým kapitálem, z něhož si ještě museli poříditi nejnutnější nářadí a náčiní pro domácnost, dosti těžko.  Jsouc mladí, obraceli se někdy na mne, jako na svého bývalého učitele, o pomoc neb mínění. Měli nedostatečné školní vzdělání, zvláště Tomáš, neboť ve Zlíně školy nedochodil a v Uh.Hradišti ve škole německé nejsouce docela nic znalí jazyka, nemohli pokračovati, ba pro nevšímavost učitele přestál Tomáš úplně do školy chodit. Českých škol tehdy v Uh. Hradišti nebylo. Tak se vzdělali hlavně v dílně, na trzích a jarmarcích. Ve Zlíně doháněl Tom. své vzdělání úprkem vlastní sobě pílí a houževnatostí.  Po 2 letech odešel Antonín vykonati svou vojenskou povinnost. Obchodní věřitelé polekali se jeho odchodem, přišli deo závodu a co našli, sebrali. Tomášovi nezbylo téměř nic než 2 akcepty vídeňské. Tomášovi se tak nedůvěřovalo jako Antonínovi důvěřovalo, byl pokládán za "splašeného ševce". A přece!! když se Antonín po 3 letech z vojny vrátil, Tomáš už měl dluhy poplaceny, sestře Anně, která se vdala, dal výbavu a "slušné" na ten čas věno, závod pak byl mnoho a mnohokráte zvětšen.  V té době byl jsem závodním korespondentem a pokladníkem. Půjčil jsem Tomášovi do obchodu 500 zl. r.č., později ještě 700 zl. r.č., což mu bylo velmi prospěšno, an jinde vypůjčiti nedostal. Radil jsem T., aby se zařídil na výrobu obuvi z plachtoviny = séglu, a tím mohl zaměstnávati dělnictvo po celý rok. To učinil.  Tato výroba, jíž on zdokonalilm stala se hlavní příčinou báječného přímo vzrůstu závodu a základem dnešní velikosti. Za překotného vzrůstu závodu přibývalo i korespondence vyžadujících větších obchod. vědomostí a plnějšího vniknutí do závodu a tu přibrán k tomu cíli na mou radu mladý učitel Frt. Štěpánek něco později ještě pokladník a saldokontista. Se Štěpánkem přibyl závodu člověk nejen veliké píle a energie ale též muž, jenž rychle chápal situaci a dovedl se výhodně přispůsobiti, pracoval účelně a cílevědomě, doplňoval dokonale Tomáše.  Závod rostl každým měsícem.  Zakoupen pozemek u nynějšího nádraží, postaveny byty a velká dílna, ale i tato ve 2 letech zvětšena asi na 6 násobný rozsah. Antonín onemocněl tuberkulosou hrtanu a léčil se v různých lázních neb u moře. Tomáš, hnán snahou po nejvyšším zdokonalení odjel do Ameriky, kdež pracoval v obuv. továrnách jako dělník, aby co nejvíce vnikl do americk. systému. Pobyl tam přes 1/2 roku. V té době vedl Štěpánek závod sám, věnuje tomu, aby rozsáhlou korespondenci a jiné zmohl, celé téměř noci.  Po návratu Tomášově z\Ameriky vystavěna nová dílna dle plánů přivezených z\ Ameriky 60 m dlouhá, 12 m široká o 2 patrech a podzemí, pořízeny nové stroje jak poháněcí, tak vyráběcí a obráběcí. Tomáš přivezl z Ameriky obráběcí stroje na kov chtěje zřídit dílnu na výrobu obuvnick. strojů Počato s výrobou sice, ale brzo zanecháno. Ač jsem neměl v závodě nijakého zaměstnání, leč nahodilé nějaké osobní, byl jsem s ním ve stálém styku maje radost z tak snaživých a při tom veselých, bujných lidí, jež při své vysilující práci měli smysl a živou účast i pro umění a literaturu, tak pro zájmy národní, politické a společenské. Rovněž mne těšil zdar závodu. Baťa, Štěpánek, já a sem tam některý mladík tvořili jsme pro sebe a tím více jsme k sobě lnuli, že ostatní společnost (patricijská) hleděla na nás s patra - zvláště z počátku -  jako na splašence Ve chvílích oddechu docházeli k nám do rodiny a tu jsem rád poslechl výklady o některých zvlášť podařených obch. příhodách a rekordních cestách na kole a ve vlaku atd. Byly to pěkné časy. Štěpánek oženil se v té době s nejstarší dcerou Drahuškou a T. Baťa ucházel se o mladší Marii, ale pro její mládí sňatek odsunut. Závod se šířil stále, práce přibývalo více, než se přibíralo nových kancelářských sil. Z té příčiny vzdal se Štěpánek učitelství, ač měl definit. místo odbor. učitele na měšť. škole chlap., a věnoval se cele závodu. Poněvadž jako přítel, nemaje jiného platu, měl si brát, kolik potřebuje - a on si bral málo!  Pokládán byl za společníka, ale veškeré jmění šlo na Tomáše a Antonína. Pro svou větší znalost lidí, pro umění s nimi jednati a příjemně zacházeti atp. pokládán Štěp. za více než rovnocenného Baťům. Tím se stal Tomáš naň řevnivým a přímo žárlivým. A z toho se přátelství nezištné a čisté kalilo. Tomáš, vědoucí si své moci začal Štěp. dělat různé nepříjemnosti, nadělal leccos bez potřeby a prospěchu jenom proto, aby zkázal, že on je pánem. Když pak v r. 1907 přerušil Tomáš Baťa poměr k naší Mařence - hlavně pro její plicní chorobu - stal náš vzájemný poměr napjatý a skončil do 1/2 roku úplným rozchodem. Mě bylo vyplaceno30.000 kč a Štěpánkovi55.000 kč, které svého času p. Tom. Baťa písemně slíbila upsal, ale vyplatiti nyní nechtěl až k tomu soudně byl donucen. Po tomto se Štěpánek zařídil samostatně a pokračoval zdárně, že brzy docílil velké továrny. Ale to je už jeho historie. Zlín se zatím měnil, nejvíce za války roku 1914 - 1918, kdy se u Baťů a Štěpánků vyráběly tisíce párů vojenských obuvi denně. Zdar továren stávajících, dostatek vycvičených dělníků, znalost tov. výroby, umožnilo, že ve Zlíně vzniklo ještě několik továren a továrniček, z nichž několik, jak vzniklo, tak zaniklo. Letos (1921) je tam celkem 6 obuv. továren, ale na všecky těžce doléhá všeobecná poválečná průmyslová krise. Když Štěpánkovi děti měly čas jíti na studie, odstěhovali jsme se k vůli tomu do Prahy v srpnu 1918 a najali byt na Smíchově, nábřeží Legii č. 14 o 4 pokojích za ročních 4478 kč. Jarka naše a Drahuška Štěp. chodily do vyšší dívčí školy a Janík a Jura Štěp. do Malostranské reálky. Od té doby žijem v Praze a za léta - vůbec za pškného počasí, zajíždíme na stateček Štěpánků "Štěpán" do Obříství (u Mělníka). Jmění 30.000 kč vložil jsem jako tichý společník do podniku Štěpánkova, kdež do r. 1914 vzrostlo na 188.589,88 kč r.č. a přes válku do r. 1920  2.759.132,13 kč. Dle smlouvy z r. 1910 mšl jsem dostávati čistého zisku 14 a1/2%. Tak jsem se stal boháčem, ačkoliv z domu odešel jsem chudobně vybaven - jen s chatrnými šaty a prádlem. Krise zle na průmysl doléhající již od r.1919, zejména v průmyslu obuvnickém, hrozí ale tomuto bohatství zase ztrátou.

srdce a jeho "češství" jež zachoval nejen ve  svém srdci, ale y četnou svou rodinu česky vychoval, ač jako voják se dosti nastěhoval a pobýval v městech německých. maďarských a nejvíce polských. V té době mělo se již důstojníkům za zlé, když vůbec česky mluvil. Žena měla, a dosud má staršího bratra Jana, jenž má (měl) ve Zlíně dosti rozsáhlý obchod se střižním zbožím a mladší sestru Josefu provdanou Tlustákovou. Tato záhy ovdověla a jediný její syn Bohuslav Tlusták padl jako legionářský český důstojník v Sibiři na jaře 1919.